X-mas - Druhý dárek:Tolerance aneb Hranice přátelství

Druhý dárek:Tolerance aneb Hranice přátelství

Ebony věděla, že se zachovala dětinsky a přehnaně. Draco ji tím chtěl jen popíchnout, byla to jedna z jeho obvyklých poznámek. Jeho obvyklý způsob – zlehčovat vážné věci, aby nemusel dávat najevo city. Jenže ji to opravdu zasáhlo. Draco to možná nemyslel vážně, ale ona cítila, že je to pravda.

Nic pro něj neznamenala. Nikdy ne tolik jako třeba Claire. O ní Draco neustále tvrdil, že ji miluje, ale Ebony věděla, že to tak není. Přesto pro něj byla Claire důležitější než Ebony, i když bylo jejich manželství vytvořené z povinnosti.

Když Claire nemiluje, ale přesto se o ni stará, co musí cítit ke mně, když se o mě nestará vůbec? pomyslela si hořce. Vzápětí by si málem nakopala, jak pateticky a ufňukaně zněla sama sobě.

Měla nejvíc, co mohla mít. Dracovo přátelství, i když bylo tak nečekané od někoho, kdo nenáviděl jejího bratra a stál proti němu téměř po celou dobu jejich společného studia.

Draco jí řekl, že tak to i začalo. Chtěl ji získat na svou stranu, aby Harryho popíchl. Ale věci se mezi nimi měnily příliš rychle. Asi ho překvapilo, že mu byla ochotná naslouchat a nesoudila ho. Mohl jí říct o všem. Niky ho nelitovala – to byla další věc, o kterou zjevně nestál. Prostě mu jen věnovala pozornost. Něco, co hledal vždy, ale nacházel jen těžko. Lidé ho sledovali a viděli jako Draca Malfoye, ale nikoho nezajímal jako člověk.

A Ebony to změnila. Stali se z nich přátelé, i když to bylo křehké přátelství, které mohlo každou chvíli skončit tvrdou hádkou a nenávistí až za hrob. Ale vydrželo. A zesílilo.

Nic pro něj nejsem, opakovala si přesto hořce. Jen rameno na vyplakání. A místo, kde může složit hlavu, když chce na nějakou chvíli utéct ze svého manželství.

Možná to celé dnešní nedorozumění vzniklo jen proto, že ho milovala. Draco za její city nemohl, nemohl za to, že v ní probudil tyhle nevítané, ale hluboké a silné city. Kdyby k němu nic necítila, nebolelo by ji přece, že se o ni nestará. Nezraňovalo by ji vědomí, jak málo pro něj znamená.

Kdyby Draca Malfoye nemilovala, její život by byl mnohem snazší.

- :: :: WWWW - :: :: - WWWW - :: :: - WWWW - :: :: - WWWW -:: :: - WWWW :: :: -

Draco zíral na místo, kde ještě před okamžikem stála Ebony.

Sakra!

Měl dojem, že tentokrát to přehnal. Ebony byla opravdu naštvaná a měla na to právo.

Jsem Malfoy, nedělám chyby, přesvědčoval se. Nepochopila můj vtip a urazila se. Ona by se měla omluvit.

Jeho hrdé malfoyovské já však rychle umlčel strach. Ebony nepřijde a neomluví se mu, protože omlouvat se musí on. Ona mluvila o vážných věcech a on její slova jen zesměšnil, jako by pro něj jejich přátelství nic neznamenalo. A to nebyla pravda. Co by dělal bez ní?

Vždycky za ní mohl přijít nehledě na hodinu a ona ho vyslechla, uvařila mu kávu a nechala ho u sebe přespat. Pokaždé, když opustil Claire, šel za ní, a ona mu vždycky dala dobrou radu. A on jí ani nikdy neřekl, kolik to pro něj znamená.

Zachoval se jako blbec, nemělo smysl to před sebou zapírat. Samozřejmě jen proto, že Ebony měla pravdu. Draco už dávno neviděl peníze jako největší hodnotu. Ani peníze a majetek ani moc jeho rodině nic dobrého nepřinesla. Rozhodně ne štěstí. Ani lásku. Nebylo to snadné. Vždycky se musel všechno učit tím těžším způsobem. Ale naučilo ho hledat opravdovou sílu – v sobě. Nevěděl, že tam je, dokud mu jeho nejlepší přítelkyně neukázala cestu.

Prostě tak zareagoval, aby nemusel přiznat, že tím Ebony zasáhla jeho citlivé místo - Claire, jeho nádhernou milovanou ženu. Pokaždé, když na ni pomyslel, sevřela jeho srdce panika.

Ztrácel ji. Nevěděl, jak ani proč, ale ztrácel ji a zoufale se snažil tomu zabránit. Zastavit to. Potřeboval ji ve svém životě. Dala mu všechno, co mu vždycky chybělo na vztahu jeho rodičů. Lásku.
Miloval ji. Chtěla aby byla šťastná, opravdu šťastná. Jako jeho žena a životní partnerka si nezasloužila nic menšího. Protože tak mohl být šťastný i on. Ale bylo tak těžké se v ní vyznat a on prostě nikdy nenašel dost dobrý způsob, jak jí dát tohle všechno najevo. Bylo mnohem snazší otevřít se před Ebony, protože věděl, že ji nemůže ztratit. Byla tu pro něj a vždy bude – nikdy se nenechá zastrašit nějakým démonem, který na ni vyrazí z hlubin jeho duše.

Ale jeho vztah s Claire byl tak zranitelný a on se nedokázal přimět k risku.

Z Vánoc se pro něj pravidelně stávala muka, protože nikdy nevěděl, jaký dárek jí má koupit, neměl ani tušení, co by jí udělalo opravdovou radost. Tak moc jí chtěl dát najevo, co pro něj znamená, ale nevěděl jak.

Znal jen jediného člověka, pro kterého mu nedělalo problémy nakupovat vánoční dárky, a to byla Ebony. Její dárek měl vždycky koupený mezi prvními. (Ne, že by nepodrobil důkladnému zvážení, co jí koupit, ale nikdy nebylo těžké poznat, po čem jeho kamarádka právě touží.) A zdálo se že Ebony vždycky přesně ví, čím udělat radost jemu. Byli přátelé a trávili spolu mnoho času. Bylo samozřejmé, že ji dobře zná. Bylo snadné ji potěšit.

Letos jí koupil krásné starožitné kouzelnické hodiny, které dokázaly monitorovat a měřit čas přípravy hned několika lektvarů současně. Sháněl je celého půl roku, než našel takové, které by se mu – a hlavně Ebony - líbily. A také za ně utratil horentní sumu, o čemž se ale Ebony nesměla dozvědět.

Hodiny na první pohled vypadaly jako velký vyřezávaný mahagonový drak s rozepjatými křídly, který při zazvonění chrlil neškodný zářivý plamen z tlamy. Dokázal si představit její komentář. („Ti draci už začínají být průhlední a předvídatelní, nemyslíš?“)

Ale také si byl víc než jistý, že jimi bude nadšená.Teď měl ale obavu, jestli ten dárek bude mít vůbec komu dát.

Věděl, že se musí své přítelkyni omluvit. Ale taky věděl, že když je rozčilená, je lepší nechat ji nejdřív vychladnout. Zvlášť pokud nechcete skončit zasažení nějakou ošklivou a bolestivou kletbou. Poněkud žhavým a horkým temperamentem byli pověstní oba sourozenci Potterovi, ale Potter už na rozdíl od své sestry dostal svou magii během emocionálně vypjatých situací pod kontrolu. (Jinak by těžko porazil Voldemorta.)

S povzdechem se Draco rozhodl odložit zbytek vánočních nákupů na zítra a přemístil se domů. Claire objevil v jídelně, kde právě večeřela. Nic neřekl, na to, že nepočkala, až dorazí domů, aby se mohli najíst společně. Věděl, že by to znamenalo jen další hádku.
„Kde jsi byl?" zeptala se chladně aniž by zvedla od jídla. Její nezájem naznačoval, že je pořád ještě trochu rozčilená z jejich posledního střetu a Draca to jemně zasáhlo kolem srdce.

Občas ho napadalo, jestli se jeho přeci neobracejí v hrobě, když vidí, jak je emocionální a snadno ovlivnitelný vlastní ženou.

„S Potterovou na vánočních nákupech,“ odvětil klidně. Usadil se u stolu a přivolal skřítka, aby mu naservíroval večeři.

Claire nic neřekla, jen se zamračila. Draco nikdy nepochopil, proč jeho žena Ebony tak nesnáší. V Bradavicích spolu dokonce dobře vycházely během posledního ročníku. Ale od chvíle, co se Ebony přestěhovala z Grimmauldova náměstí do vlastního bytu na Příčné ulici a on s Claire si jako novomanželé koupili domek v kouzelnické části Londýnského předměstí, jako by všechny jejich snahy o přinejmenším bezproblémový vztah zmizely.
„Nejsem zrovna nadšená, že s ní trávíš tolik času. Mluvila o tom dokonce i tvá matka," prohlásila Claire po chvíli s pohledem zpět na svém talíři.

Poznámka o matce Dracovi zadrnčela v uších a vyvolala v něm nespokojenost. Jako by nebyl dost dospělý a schopný žít vlastní život bez pomoci a starostlivosti své matky.
Jsme přátelé,“ odsekl ostřeji, než bylo vhodné. „Budu ji vídat, jak často budu chtít. Moje matka do toho nemá co mluvit."

Stačilo, jak mi až doposud mluvila do našeho manželství, chtělo se mu dodat, ale neudělal to. Jeho žena by si to mohla vzít osobně.

Navíc to bylo přehnané a nespravedlivé. Matku vždy zajímalo jen jeho štěstí, o tom nikdy nepochyboval. Vždyť ona sama jako první poznala, že Claire je pro něj ta pravá, a Draco jí za to byl vděčný. Přesto ho jen zmínka o ní neustále nutila cítit se zase jako malý chlapec.

„Když o tom mluvíme, s dárkem pro mé rodiče si nemusíš dělat starosti. Požádal jsem Pierra, aby mi je poslal z Francie. Dorazí den předtím, než odjedeme do Wiltshiru."

Claire k němu konečně zvedla oči a zdálo se, jako by si na něco právě vzpomněla. Podle jejího napjatého postoje Draco poznal, že její další slova se mu nejspíš nebudou líbit.

„Jsem ráda, že jsi na to narazil. Letos mě budeš muset o tvých rodičů omluvit a jet beze mě. nemohu jet s tebou. Dvacátého třetího odjíždím do Skotska asi na týden na jednu pracovní akci."

Draco nemohl uvěřit svým uším. Ta myšlenka, že by Claire nebyla na Vánoce doma, s ním, kam patří, byla prostě nepředstavitelná. „To nepřichází v úvahu. Nemůžeš přece odjet o Vánocích."

„Je to důležitá akce,“ namítla klidně, absolutně nezasažená nesouhlasem, který z něj čišel. „A já se jí musím zúčastnit. Přihlásila jsem se dobrovolně, potřebuju získat kladné body, abych dosáhla na to povýšení. Už nemusím být jen obyčejná bystrozorka první kategorie."

„Nemůžeš odjet. Musíš jet se mnou do našeho sídla. Je to rodinná tradice. O Vánocích se rodina musí sejít. Nemůžeš - nemůžeme to porušit."

„Už jsem ti řekla, že ta akce je důležitá. Tradice musí stranou," namítla nesmlouvavě a zdálo se, jako by ji celá debata obtěžovala a unavovala.

Draco už nevydržel sedět. Vstal od stolu a zastavil se před ní. „Je to jen práce. Já mluvím o RODINĚ."

„Tvoje rodina je pro mě důležitá, ale tentokrát mám prostě jiné priority. Na tom povýšení mi moc záleží. Snažím se o něj tak dlouho a nechci si ho teď nechat utéct. Víš, že moje práce je část mého života. Stejně jako ty.“

„Tradice je důležitá,“ zopakoval Draco slabě.

„To říkáš ty. Ale nic se nestane, když ji jednou vynecháme. Vážně, Draco, jaký to má smysl sedět tam a vést neustále dokola ty samé hloupé rozhovory?"

„Nejde o ty rozhovory, ale to být spolu. Je to moje rodina a Vánoce jsou jednou z mála příležitostí, kdy se s nimi můžeme setkat."

„Tentokrát se budeš muset obejít beze mě.“ V očích jí zaplál hněv, bylo zjevné že jí došla trpělivost. „Prostě ti oznamuju, že budu pryč. Nežádám tě o svolení."

„Jistě. Chápu,“ zavrčel Draco. „Proč bys měla trávit Vánoce s mou rodinou a především se mnou." Byla to nesmyslná narážka a Draco to věděl. Ale Claire už ho příliš přitlačila ke zdi. Nedokázal jí říct, že CHCE být na Vánoce s ní a že mu bude chybět.

„Takhle to není. Ale možná chceš, aby bylo, ne? Je to lepší - házet všechnu vinu na mě."

„Vinu za co?“ nechápal Draco.

„Vinu za to, že naše manželství nefunguje.“

Tak tohle pro něj byla novinka. Měli sice problémy, to ano. A často se hádali … Ale Draco měl za to, že to je běžná součást vztahu manželů a že se to časem zase srovná. „Ale já jsem neřekl-“ začal, ale byl hned přerušen.

„Ale určitě sis musel všimnout. Nejsi přece hlupák!“ utrhla se na něj netrpělivě.

„Fajn. Nebudu ti překážet, když tě moje společnost a přítomnost v našem nefungujícím manželství tak obtěžuje!" zabručel a vztekle se vydal ke dveřím.

Claire jen vrtěla hlavou. "Pozdravuje ode mně Potterovou," prskla po něm ještě, než zmizel ve dveřích. Neohlédl se na ni.


Draco se zašklebil, když mu chladný zimní vzduch zaútočil na tvář. Už to začínala být opravdu obehraná písnička. Neuplynul ani týden, aby se s Claire zase nepohádali.

A bylo to tu zas. Jako už tolikrát před tím. Stál na ulici před jejich domem a přemýšlel, kam jít. Domů do Malfoy Manor nemohl – to nepřicházelo v úvahu. To ponížení před otcem by nesnesl. Mohl navštívit svého kmotra Severuse Snapea, ale vzpomněl si, že je zrovna mimo Británii. Měl sice i další přátele, třeba Blaise Zabiniho, nebo Pansy Parkinsonovou, ale nikoho tak blízkého, aby ho mohl obtěžovat.

Zbývala jen Ebony. Jako vždy.

Přesto se do jejího bytu nevydal hned. Zamířil do svého oblíbeného baru, který byl jen jedinou ulici od Ebonyina bytu. Nebude to mít potom daleko. Po několika sklenkách si uvědomil, jaký je to poklesek po něj Malfoye, trávit večer v baru pitím levných patoků. Byl čas jít.

- :: :: WWWW - :: :: - WWWW - :: :: - WWWW - :: :: - WWWW -:: :: - WWWW :: :: -

Když mu rozespalá otevřela dveře od svého bytu, věnoval jí dokonalý úsměv a mírně provinilý pohled. Zdálo se, že se právě chystala jít spát.

„Ahoj, Ebony. Ještě máš chuť mě zabít, nebo mě pustíš dál a dovolíš mi, abych se ti omluvil?"

„Tys pil. A hodně, jak vidím," všimla si okamžitě.

„To není odpověď, kterou jsem chtěl slyšet," namítl Draco.

Ebony si hluboce povzdechla, ale věnovala mu slabý úsměv. "Fajn. Pojď." Otevřela dveře dokořán a zamířila dovnitř, zatímco Draco ji následoval.

„Oslavoval jsi, že se ti povedlo získat titul Bezcitný bastard měsíce nebo jsi měl jiný důvod?" zajímala se, ale v její poznámce nebyl žádný vztek ani jedovatost.

„Pil jsem na žal. Moje přítelkyně na mě byla naštvaná a žena mě nepřímo vyhodila z domu. Zjevně má v posteli mnohem radši svou práci než mě," vysvětlil jí Draco a usadil se bez rozmýšlení v kuchyni u stolu.

Tak proto přišel. Zase, došlo Ebony a to poznání jí bolestně zasáhlo přímo do srdce.

Draco ji ze svého místa opatrně pozoroval. „Myslíš, že bych tu mohl zůstat?" přeladil na vážnou strunu.

Ne, protože mě jen využíváš, abys nemusel být sám, ozvala se rozčilená část Ebonyiny mysli. Ne, protože to bolí.

Ale copak ho mohla vyhodit ven do noci? Nebyla to jeho vina, že k němu chovala city, které ji zraňovaly. Kdyby ho brala jen jako přítele, bylo by samozřejmé, že mu pomůže.

„Jistě, že můžeš. Ten prázdný pokoj na konci chodby, jako vždy." Mávla rukou tím směrem.


„Díky. Jsi můj anděl.“ Dracova tvář se na okamžik vděčně a spokojeně rozsvítila. Vzápětí ale zase zvážněl a vykouzlil na ní smutný výraz. „Proč na mě Claire nemůže být tak milá, jako jsi ty?"

Ebony na okamžik ztuhla. „Měl by sis dát sprchu a jít spát,“ dostala ze sebe nakonec. Opravdu už dnes nechtěla slyšet o Claire. „Je pozdě, jsi opilý, unavený a meleš nesmysly. Ne, že bys za střízliva mluvil nějak moc smysluplně," pokusila se o žertovný tón.

Draco se na oko urazil. „Za tohle mi zaplatíš, Potterová,“ zasyčel, ale veselé ohníčky pobavení v očích ho prozradily. „Jen co vystřízlivím, tak tě ztrestám"

Ebony se upřímně rozesmála. Tohle byla její půda, cítila se zase mnohem jistější. „Kecy, Malfoyi. Jen kecy," ušklíbla se na něj.

- :: :: WWWW - :: :: - WWWW - :: :: - WWWW - :: :: - WWWW -:: :: - WWWW :: :: -

Draco toho večera nemohl usnout. Nehledě na známé a uklidňující prostředí Ebonyiny ložnice pro hosty, se cítil podivně nepatřičně. Jako by tu neměl být. Jako by tu zničehonic nebylo jeho místo.

Byla to pravda. Jeho místa bylo doma … v jejich domě … u jeho ženy. S Claire.

Dlouho jen ležel a myslel na to, jak zachránit manželství s Claire. Nemohl jít za otcem s tím, že prohrál. Nemohl se rozvést, nemohl se vzdát. Nemohl říct své rodině, že nebude mít dědice s čistou krví.

Navíc Claire byla ta pravá. Miloval ji a záleželo mu na ní. Potřeboval ji vedle sebe.

Kdyby byla Claire jen trochu poddajná jako byla jeho matka. Jenže ona měla svou hlavu. Vždycky musela prosadit svou stejně jako on a to způsobovalo mnoho střetů.

Občas míval dokonce dojem, jako by jejich hádky vyvolávala úmyslně. Už ho to unavovalo. Takhle si své manželství nepředstavoval, když jí navlékal prsten a ... PRSTEN!

Draco si uvědomil, že mu na prsteníčku chybí snubní prsten. Sundával ho vždy jen při mytí. Zjevně ho nechal ve sprše. Na polici se sprchovými gely a šampónem. Bez delšího přemýšlení vyrazil ze své ložnice a vydal se do koupelny.

Otevřel dveře a zamířil ke sprchovému koutu. V koupelně se ještě vznášela pára po jeho sprše. Až v okamžiku, kdy odhrnul závěs u sprchy a setkal se s párem mírně vyděšených a překvapených hnědých očí, si uvědomil, že v tom spěchu přeslechl tekoucí vodu.